Vzor smlouvy o přístupu k fyzické infrastruktuře

[1] Smlouva o přístupu k fyzické infrastruktuře by zejména měla obsahovat identifikaci oprávněné osoby, povinné osoby a dále v souladu s § 4 odst. 2 zákona vymezení fyzické infrastruktury, ke které je požadován přístup, vymezení vysokorychlostní sítě elektronických komunikací, podmínky umístění (zřízení a provozování) vysokorychlostní sítě ve/na fyzické infrastruktuře a cenu za přístup.

Kurzívou uvedené v tomto vzoru smlouvy o přístupu k fyzické infrastruktuře jsou podle názoru Českého telekomunikačního úřadu (dále jen „Úřad“) pro předmětný typ smlouvy typické obsahové náležitosti, které však nejsou povinnými náležitostmi pro podání žádosti a současně nebrání tomu, aby si smluvní strany ve smlouvě sjednaly odlišná, resp. další smluvní ujednání ve vzoru neuvedená, nebo, aby kurzívou uvedené části vzoru smlouvy upravily jinak. Ve věcech neupravených smlouvou se vztahy smluvních stran řídí příslušnými právními předpisy upravujícími smluvní vztahy.

[2]  Definice přístupu k fyzické infrastruktuře je uvedena v tomto vzoru smlouvy z toho důvodu, aby byl jednoznačně vymezen předmět smlouvy. Součástí smlouvy mají být jednak podmínky pro zřízení (včetně instalace) vysokorychlostní sítě, případně její části (prvků) v/na fyzické infrastruktuře, ale také podmínky jejího provozování.

S ohledem na předmět smlouvy by se mělo jednat o vztah dlouhodobější (slovy zákona o „trvalé umístění“), který by zohledňoval zejména návratnost investic spojených se zavedením vysokorychlostní sítě. Je ponecháno na smluvních stranách, jakým způsobem si trvalost, resp. dlouhodobost, vztahu zajistí. Primárně by měla být délka trvání smluvního vztahu omezena fyzickou a právní životností fyzické infrastruktury, doba trvání smlouvy by tak měla být stanovena zejména v závislosti na stavu (faktickém i právním) fyzické infrastruktury.

Právy a povinnostmi vyplývajícími ze smlouvy o přístupu k fyzické infrastruktuře uzavřené podle zákona nejsou dotčena práva a povinnosti vyplývající z ustanovení § 104 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů.

[3] Toto smluvní ujednání slouží k zajištění právní jistoty oprávněné osoby. Je současně dána možnost modifikace tohoto ustanovení, pokud si je povinná osoba např. jista tím, že je oprávněna využívat fyzické infrastruktury a nemovitosti, na níž je fyzická infrastruktura umístěna, po dobu trvání smlouvy, je vhodné formulaci tohoto ustanovení smlouvy v tomto smyslu doplnit, resp. upravit.

[4] Informace o fyzické infrastruktuře potřebné pro její vymezení může oprávněná osoba získat mimo jiné postupem podle § 6 zákona (právo na poskytnutí souboru minimálních údajů o fyzické infrastruktuře povinných osob) a podle § 8 zákona (průzkum na místě).

[5] Fyzickou infrastrukturu je možné, především s ohledem na konkrétní typ infrastruktury vymezit šířeji, popř. úžeji tak, aby to bylo pro smluvní strany dostatečné pro účely plnění podle této smlouvy. Stavby, které se neevidují v katastru, jsou obvykle identifikovány prostřednictvím katastrálního území a parcelního čísla pozemku, na němž jsou postaveny, a stručnou charakteristikou. Např. „Stavba větrné elektrárny na pozemku p.č. X v k.ú. Y“.  Ve spíše výjimečném případě, kdy je více stejných staveb na jednom pozemku, lze doplnit další bližší identifikační údaj ze stavební dokumentace – např. u sloupu elektrického vedení jeho číslo apod.

[6] Obdobně jako v případě vymezení fyzické infrastruktury, je i v případě vymezení vysokorychlostní sítě, resp. jejích prvků, která je předmětem konkrétní smlouvy o přístupu k fyzické infrastruktuře, na smluvních stranách, aby byla taková síť pro účely plnění podle této smlouvy dostatečně vymezena.

[7] Vymezení faktického umístění vysokorychlostní sítě lze rozšířit například o výškové určení, a to především v závislosti na druhu fyzické infrastruktury (např. v případě fyzické infrastruktury – stožáru apod.).

[8] Příkladem uvedená lhůta 3 měsíců od zřízení (pozn. zřízení ve smyslu kolaudačního souhlasu ve smyslu § 122 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů) lze považovat za přiměřenou, smluvní strany si však mohou dohodnout lhůtu odlišnou.

[9] I s ohledem na zákonem stanovenou lhůtu k uzavření smlouvy o přístupu k fyzické infrastruktuře (§ 5 odst. 5 zákona) je žádoucí, aby oprávněná osoba uvedla již v rámci návrhu smlouvy své požadavky související s provozováním konkrétní vysokorychlostní sítě ve/na fyzické infrastruktuře povinného.

[10] V souladu s § 17 odst. 3 zákona by cena měla být stanovena tak, aby zahrnovala náhradu ekonomicky oprávněných nákladů povinné osoby, zohledněn dopad navrhovaného zásahu na obchodní plán povinné osoby včetně jí provedených investic do fyzické infrastruktury využívané k poskytování vysokorychlostních služeb elektronických komunikací. Úřad zpracoval k provedení § 17 odst. 3 zákona nákladový model pro stanovení cen za přístup k fyzické infrastruktuře, včetně metodiky.

[11] Důvodem zániku smlouvy může být například zánik předmětu smlouvy nebo následná nemožnost plnění způsobená například změnou právní úpravy nebo v důsledku rozhodnutí správního orgánu, které nebylo vyvoláno konáním či nekonáním smluvních stran. V této souvislosti si smluvní strany mohou upravit rovněž vztahy odpovědnosti za škodu, včetně rozsahu náhrady škody, pokud neponechají otázku náhrady škody na obecné právní úpravě.

[12] V případě překládky (změny umístění) vysokorychlostní sítě je z hlediska úhrady nákladů takové překládky rozhodné, kdo ji vyvolal, tj. zda povinná osoba nebo oprávněná osoba, popř. třetí osoba (viz např. § 104 odst. 17 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů, § 47 zákona o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, apod.). Od těchto případů je však potřeba odlišovat případy, kdy dojde ke změně umístění fyzické infrastruktury, a tím k tak zásadní změně specifikace fyzické infrastruktury vymezené ve smlouvě, že fakticky dojde k zániku předmětu smlouvy. Příkladem může být např. změna umístění nadzemního vedení pod zem vzhledem k zákonné povinnosti stanovené např. vyhláškou č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů. V takovém případě se nejedná o překládku vysokorychlostní sítě, ale o nový předmět přístupu, a mělo by tak dojít k úpravě smlouvy, či uzavření nové smlouvy o přístupu k fyzické infrastruktuře.

[13] Smluvní strany si mohou upravit rozsah náhrady škody, popřípadě ponechat otázku náhrady škody na obecné právní úpravě.

[14] Smluvní strany mají možnost sjednat si povinnost zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, které se v souvislosti s touto smlouvou nebo s jejím plněním o druhé smluvní straně dozvěděly (popř. si okruh takových skutečností vymezit podle potřeb smluvních stran), včetně povinnosti zachovávat mlčenlivosti i po skončení účinnosti smlouvy.